Text k cyklu obrazů Žebříky pro výstavu v Soběhrdech

Tři rozměrnější plátna, která jsem maloval v roce 2010 přímo pro tuto výstavu, byla inspirována prostorem kostela v Soběhrdech.

Námět žebříku vedoucího do oblak se třikrát opakuje v obměnách tří základních barev spektra a tímto pravidelným střídáním vzniká pomyslný kruh obsahující v sobě motiv trojice. Současně jsem ale tyto střídající se základní barvy použil jen na „subjekty“ účastnící se skrytého děje (žebřík, vegetace, pozadí), zatímco neměnné „objekty“ (země a nebe) zůstávají ve všech třech obrazech neutrální a stejné.

Téma na první pohled vyvolá vzpomínku na známý starozákonní text o Jákobově snu o žebříku. Chtěl jsem však, aby tento motiv byl rozveden na obecnější rovině a uvědomil jsem si, že právě umístění v interiéru Soběhrdského kostela bude takovou příležitostí. Proto jsem počítal i s nápisy v horních částech stěn kostela, které by v případě jinak koncipovaných výstav výtvarného umění byly spíše bez souvislostí a naopak v tomto případě budou s malbami souviset a společně vytvářet jakousi rozměrnou stránku z iluminovaného rukopisu.

Každý z obrazů může být chápán také jako symbol jiné části dne (života) – jitro, den, večer. Snažil jsem se tak vyjádřit v čase nepřestávající možnost člověka usilovat o spojení s Tím, co jej přesahuje, je mu těžko pochopitelné a přece jej zve k sobě a přitahuje.

V posledních letech jsem motiv žebříku opakovaně použil v malbě v různých kompozicích a v různých souvislostech. Opakuje se také ve volné sérii kreseb, která vzniká průběžně vedle obrazů a odtud pocházejí tři kresby doplňující tuto výstavu.

podzim 2010

image

image


Zpět