Manifest

Věřím, že malba jako umění a řemeslo nemůže být překonána a vytlačena jinou zobrazovací technikou, ani fotografií, ani filmem, ani sebedigitálnější reprodukcí. V případě malby je totiž prostředníkem mezi okem a obrazem lidská ruka vedená tajnými zákruty umělcovy duše.

Věřím, že malířský materiál a techniky jeho zpracování – barva jako směs pigmentů a pojiva na podložce – nemohou být ničím překonány, ani fotografií, ani filmem, ani sebeplazmovitější obrazovkou.
Nevěřím ve vývoj v umění ve smyslu „co bylo dobré dříve, nestačí nyní“. Nebo třeba „považte, že onen umělec vytvořil takové dílo už v době, kdy ostatní dělali ještě něco docela jiného“. Nebo „ve světě by toto dnes již neobstálo“. Všichni, kdo vědomě nebo nevědomě takto přemýšlejí, podléhají pouze sebeklamu, a pokud tak kalkulují ve své tvorbě, jsou podobní krejčím, kteří sledují trendy v šířkách nohavic.
Originalita jako hlavní měřítko kvality je mi podezřelá.

Myslím, že všechno už bylo vyzkoušeno, vše vzkázáno, všichni měšťáci pobouřeni, všechna divnost vypotřebována, vše šokující předvedeno. Zůstává umělec jako jedinečný a neopakovatelný člověk, který může (pokud to umí) sdělit sám sebe a své vidění světa.

Nemám rád „šoubyznys“ ve výtvarném umění.
Nemám rád manipulátory, moderátory, operátory, nezdrženlivé restaurátory a řidiče na D1.
Nemám rád umělce, kteří dělají díry do světa.
Mám rád zámecké galerie, zapomenuté depozitáře a všechny malé mistry, jejichž díla jsou v nich skryta.
Mám rád všechny obrazy a nástěnné malby, které jsem směl v minulosti restaurovat.
Mám rád klid v atelieru a soustředěné chvíle, kdy se mi před očima na plátně objevuje kus nového obrazu.
Věřím, že má smysl malovat.

Michal Tomek, září 2008

Zpět